Oddíl slaví 12. narozeniny

Náš oddíl pracuje s menšími přestávkami necelých 12 let. 19. března 1995 se v DDM sešel nově vzniklý zájmový útvar Cykloturistika, abychom si domluvili další schůzky a podrobnosti k našim výpravám na kole. Takhle jsme pracovali do konce školního roku. Od září jsme se přejmenovali na oddíl Kapka a požádali o vstup do střešní organizace Duha - sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi.

  Od té doby se naše činnost rozšiřovala a rozšiřovala. Za tu dobu jsme spolu prožili celkem 22 našich táborů, z toho 12 zimních a 10 letních. Ani nepočítám, kolik bylo víkendovek, společně strávených podzimních prázdnin, či velikonočních výprav. Procestovali jsme spolu téměř celou republiku. Na severu jsme byli třeba u Olomouce a na jihu jsme dvakrát tábořili pod Brnem. Těch zážitků, příhod a různých historek je nespočet. Také jsme uskutečnili mnoho společných výprav s jinými oddíly, nebo třeba jen s pár kamarády, či třeba s dětmi z loketské základní školy nebo s dětmi z dětského domova v Horním Slavkově. Hodně prozradí kroniky, fotografie, ale plno toho je jen v našich srdcích, vzpomínkách a asi ještě více je již zapomenuto. O to více potěší, že se najde někdo, kdo zavzpomíná na léta minulá a rád se alespoň v těch myšlenkách vrátí do doby, kdy se sám stával děním v oddíle. Je škoda, že jsou i tací, kteří nejenže zřejmě zapomněli, ale snaží se oddílu různým způsobem uškodit.
  V pátek 16. března tedy oslavíme již 12. rok našeho působení. Dětí je však málo a stále ubývají. A nejen ty. I dospěláků, kteří by chtěli, ale hlavně mohli pomáhat oddílu, ubývá. Zvláště, když v našem oddílu máme velmi přísná pravidla, ze kterých nepolevujeme. Cigarety, alkohol, hospody, pomluvy, lži a nezodpovědné chování u nás nemá šanci. Je to dobře, ale zároveň škoda. Škoda toho, že ti, co jsou ochotni tohle ctít, je méně a méně. Proto musíme najet do úsporného režimu. Uvidíme, co bude dál. Ale snad není konec nadobro.
  Asi je vhodné poděkovat a připomenout skvělou práci těch, kteří pro oddíl hodně udělali. Nicméně se bojím, abych neublížil někomu, na koho bych mohl zapomenout. Ale snad alespoň ti ověření. Nesmím určitě zapomenout na Eržiku, Měsíčka, Mašinku, Šakala, Petruši, Veroniku. V současné době musím a chci poděkovat i Míně. Opravdu zde nemohu vyjmenovávat všechny. Ale díky všem, co různým způsobem pomohli, pomáhali  a hlavně stále pomáhají.