Tak už jsme doma.

Máme za sebou 14 dnů pobytu na jedné nejromantičtěji umístěné táborové základně – na nádvoří zříceniny hradu Zvířetnice v Bakově nad Jizerou, rsp. v Podhrádí.

Odjížděli jsme v sobotu 15. července v době, když už po celé republice několik dní řádila šílená vedra a horka. První den klasické činnosti – ubytování, seznámení se všemi místy tábořiště, táborový řád, nutný úklid všech prostor a zařízení. Oproti poslední návštěvě před dvěma roky zjišťujeme drobné změny. Ta největší je, že majitel sladovny řádil jako Fredy, nebo spíše jako Střihoruký Edward.. Pokosil všechny keříky, keře a menší stromy kolem celého hradu a hlavně kolem kadiboudek. J

Už si nepamatuji jak šly jednotlivé dny za sebou, tak jen výčet toho, na co si vzpomenu:

Letos jsme toho stihli (řekl bych) docela dost. Přiznám se, že jsem se už před táborem modlil, aby bylo celou dobu teplo a my jsme mohli většinu času strávit na koupališti. A to se nám také podařilo, ale naštěstí ne jen to.

Ve středu jsme se vydali (jak jinak, než ve velkém vedru) směr Ostrá. Tam jsme zamířili do historického městečka Botanicus. Rozdělili jsme se a každý sám se vydal prozkoumávat historická řemesla, prohlížet si staré stavby, vyzkoušet si vyrobit svíčku, provaz, mýdlo, papír, nebo ochutnat keltskou palačinku. Za groše si každý mohl koupit, co se mu zlíbilo. Po prohlídce jsme udělali malé hlasování ohledně koupání a vyhrál rybník přímo v Ostré. Tam jsme se dosytnosti vyřádili. Voda byla jako kafe a skoro celou dobu jsme strávili v rybníce. V jednu chvíli tam připlavala dvě hejna malých sumečků, které jsme mohli snadnou chytit do dlaní (samozřejmě, že jsme je také hned pustili J). K večeru jsme se vydali na nádraží na vlak a tam opět začala naše už docela obvyklá anabáze s Českými drahami… Nejprve zpoždění vlaku, pak nám ujel přípoj, další jel za hodinu a na dalším přestupu opět stejně dlouho. Ten den si vzpomínám jen  na to, že na nás na hradě čekala bramborová kaše a gordon bleu.

Další „celodenní“ výlet byl do Mladé Boleslavi. Vzali jsme to přes zříceninu Michalovice. Tam se většina vrhla do muzea automobilky, někteří navštívili informační centrum.. ale všichni oblehli obchody. Skončili jsme v Kauflandu a u Mc Donaldu.

Kromě zmiňovaného koupání na koupališti v Bakově jsme jednou zamířili do Bělé. Nemilé překvapení, když jsme zjistili, že koupaliště bylo vypuštěno a teprve ho napouštějí. Voda nepekelně studená. Stejně studená byla i voda v Jizeře. Možná, že nebyla tolik studená voda v řece, ale způsobil to ten teplotní rozdíl.

Smajlík pro nás připravil jednu stopovací hru s pokladem na konci. S pokladem, který jsme nenašli.. J Až s obrovskou nápovědou (Mišák byl poslán přímo k místu pokladu). A to stačilo jen pořádně hledat. Poklad byl vidět, ani se nemusel kopat..

Letos jsme stihli vyrábět papír, batikovat trička. Jen savování jsme si nechali na konec… na konec prázdnin.

Letošní tábor se nesl v duchu Policejní akademie. A tak i některé soutěže byly policejně zaměřeny.. Stejně tak každý měl svou policejní průkazku. Docházelo k povyšování. Čím vyšší šarže, tím větší plat. Výplata byla v policejních korunách. Za ty bylo možno nakoupit v našem obchůdku. A tentokrát bylo opravdu co! Nejzajímavější však byly aukce, kterých proběhlo hned několik. Pěkně jsme se nasmáli, když vyvolávací cena byla třeba 40,- Pk a na to hned někdo vykřikl: „Dám 382!“ „Ale to jsi nemusela..! Stačilo dát těch 40! J“ „To nevadí..! J“ Samozřejmě že peníze bylo možno i vydělat za různé práce v táboře. Dřevo, nádobí, kuchyň.. Stejně tak například za bodování úklidu.

Jídlo bylo naprosto úžasné. Takové dobroty jako dobré bramboráky, výtečné palačinky, senzační bramborový salát (nebojte, místo majonézy byl jogurt) s karbanátky, fenomenální UHO, pečená kuřata… to je jen výčet těch největších dobrot. K svačině bylo tolik jídla, že jsme to nestačili ani jíst.

Nezapomněli jsme se do okolí podívat z věže. Letos jsme prvně nebyli na posledním běhu a tak jsme nemuseli tábor balit. V sobotu 29. července jsme se tedy jen sbalili a se slzou v oku jsme se rozloučili s okolím. Táborová základna ve Zvířetnicích letos končí. Tak tedy naposledy. Zřejmě náš poslední tábor, ale určitě poslední tady na hradě.

Měl jsme z tábora hrozný strach. A ani jsem se na něj netěšil. Dopadl ale moc dobře. Byl jsem dost spokojený a myslím, že i všichni ostatní. Byla to opět jedna z těch vydařených akcí. Ať litují ti, co s námi nejeli!

Všem, co byli s námi, tedy velké díky. Zejména pak Petruši, která mne přemluvila, abych tábor vůbec realizoval, za obrovskou pomoc. Dále Janině, Cipískovi.. Jako další se zúčastnili Péťa z KSKD, Sabča, Botanik, Mišák, Křeček, Kokoška, Smajlík, Pajda, Markéta, Makyna, Jitka, Mía, Smíšek, Danuška, Kubík.

Nechyběl ani závěrečný slavnostní oheň. Udělili jsme Petruši BL.

Pro mne to však jednu vadu na kráse mělo.. A to celkový rozpočet tábora, který se dostal do hlubokého mínusu. Zde je odkaz, aby si ti budoucí vedoucí mohli udělat svůj obrázek. J