Před několika dny jsme se vrátili z jarního oddílového tábora v Krásné Lípě, kdo nebyl, může s oddílem jet příště, Ti co byli, jistě rádi vzpomínají, kdyby jen na den v Babylonu. Na táboře jsme měli Almaru, kdo neví o co se jedná, zhruba se o ní může dozvědět zde na stránkách pod stejnojmennou položkou v menu. Tyto řádky jsou pokusem o osobní pohled do duše Almary.
Co Almara není, ale někteří to tak mohou vnímat. Není trestem, ani způsob jak získat levnou pracovní sílu. Trestem být nemůže proto, že její „splnění“ nepřichází hned po prohřešení. Levnou pracovní silou být nemůže, jelikož nikdo z nás nejede na tábor, aby tam pracoval, ale aby se bavil. Hladký chod tábora se neobejde bez některých úkonů, které jsou prostě nutné. (Mytí nádobí, zajišťování topiva, starost o svěřené oddílové hry či předměty, údržba hygienické čistoty, ale i včasné příchody na rozdávání jídla, nástupy ke společné činnosti, atd….) Každý, kdo s námi na tábor jede, tohle ví. Neví-li to, nebo nechce přijmout, stěží by s námi jel, jel by s rodiči třeba k moři. Není to práce, je to pomoc ostatním a pro ostatní. Proč jsem v Almaře? Protože jsme na oddílové akci všichni společně, a aby nám to hladce fungovalo, je třeba určitých hranic, na které se všichni můžeme spolehnout. Některé jsou stále platné, jiné vycházejí z místa pobytu. Zamyslíte-li se, jistě najdete vhodných příkladů dost. Almara slouží k připomenutí těchto hranic. Hranice jsou všem účastníkům vždy známy, Matěj je všem oznamuje, je-li třeba, vysvětluje. Kdo je překročí, získá Almaru, možnost ostatním pomoci, sobě připomenout. Co Almara je, je to možnost jak zajistit činnost, která je zrovna třeba, ale nikdo na ni zrovna nemá čas, tj. hraje fakt super hru, zrovna vyhrává v pinčesu, dává si přídavek po obědě, skládá třetí oddílový stupeň, loví bobříka, fouká do kamen či kouká do nebe. Když ten, kdo potřebuje, aby se nějaká činnost udělala, a zjistí, že jsou takto všichni vytíženi, a o dobrovolného dobrovolníka nezavadí, vydá se k Almaře a najde jen nejvhodnějšího z předchozích zapomětlivých. Z pohledu Almary se dá vyčíst dost i o oddílu. Použiji-li přirovnání třeba ke známkám ve škole, vyšlo by mi třeba toto: Výborný oddíl – Almaru zná, ale nepotřebuje ji vyvěšovat, dobrovolnicí se vždy najdou, a hranice každý ctí. Chvalitebný oddíl – Almaru má vyvěšenou, ale prázdnou, je vlastně jen pro jemné připomenutí hranic kolemjdoucích. Dobrý oddíl – Almaru má vyvěšenou, má i nějaké zapsány, ale neodškrtány, tj. občas někdo šlápne vedle (to se může stát, je-li to jen krůček), ale dobrovolníků je dost. Dostatečný oddíl – má vyvěšenou Almaru, má jich dost zapsaných, a nějaké vybrané. Nedostatečný oddíl – má vyvěšen již třetí list, a i ten se blíži naplnění, přesto jsou všechny Almary vybrány. Když se někomu nedaří si hranice zapamatovat, ale naopak se mu daří zaplňovat kolonky u svého jména křížky, nechoďte prosit o odpracování, chcete-li něco udělat, udělejte to, jsme na výpravě společně, můžeme si pomáchat, když si chcete zahrát karty, zahrajte si karty, chcete-li po obědě umýt nádobí, můžete, stejně jako naplnit uhláky uhlím, jít se vysprchovat či si dopisovat canc. Až bude třeba pomoci, dozvíte se to. Také nikdy nechoďte oznamovat koho, nebo co jste kdo viděli udělat za Almaru. Myslíte-li se že jste viděli něco vážného, řekněte to některému z dospělých, on zasáhne a vyřeší. Trochu se mi psaní o Almaře rozrostlo, doufám, že každému z Vás co jste se pročetli až sem, tyto řádky daly, alespoň co by se do dlaní vešlo. Psal jsem to hlavně pro Ty z Vás, kteří jste v oddíle déle a jste pasováni na starší. Využijte svých odsloužených oddílových let pro nás. Až bude mít příště oddíl delší akci vhodnou pro Almaru, sledujte, za jak dlouho Matěj od příjezdu vyvěsí Almaru, a pomozte oddílu, aby to bylo co nejpozději. Přeji Vám krásné dny. S mírem v mysli, Mates.