Cesta do Hornoblatenska

Autor: Matěj <matej.radar(at)centrum.cz>, Téma: Zprávy a zprávičky z akcí, Vydáno dne: 03. 06. 2006

V sobotu 3. června 2006 jsme vyrazili na plánovanou „Cestu k vyhlídkám a rozhlednám“. Původně se měla uskutečnit již v květnu, ale kvůli počasí a některým členům, jsem ji přesunul…

…nakonec to však bylo jedno, neboť se nás na nádraží sešlo stejně jen sedm. Markéta G., Pajda, Jitka, Botanik, Daniel, Smajlík a Matěj. Dopředu se mi omlouvali Karlos a ráno ještě Kokoška. Společně jsme odjeli vlakem do Varů, tam přesedli na další vlak a ten nás odvezl až do Horní Blatné. Cestou jsme ještě dali vědět Sabče, jestli nechce jít s námi. Ta se k nám v Blatné přidala. Nakonec nás tedy bylo osm. Věděli jsme, že máme hafo času, tak jsme se courali a courali… a povídali.. a courali.. Pomalinku jsme došli na Blatenský vrch. Zamíchali jsme se mezi mladé zdravotníky, kteří zde měli dnes závody a vyšplhali jsme na rozhlednu. Podívali se do okolí a pokochali se pěkným výhledem.

Tajně jsme se domluvili, že se ještě vydáme hledat jednu cache, která je tady v okolí. Naťukali jsme souřadnice do GPS a vydali se za pokladem. V takovém počtu nebylo těžké za chvilku schránku najít. Opatrně a tajně jsme ji prozkoumali, zapsali se do logbooku a provedli výměnu věcí. Pak jsme ji opět ukryli a vydali se dál.

Cestou jsme si prohlédli Vlčí jámy. Je to opravdu moc krásné místo. Oddíl Kapka zde byl za svou existenci poprvé. A stálo to za to. Pomalu jsme sešli jinou cestou zpět do Blatné. Za nádražím jsme si udělali obědovou přestávku a pokračovali dál. Vzhledem k tomu, že jsme se opravdu hodně courali, jsem rozhodl, že vynecháme Dračí skálu a necháme si ji na jindy. Zamířili jsme tedy rovnou z Perninku (posilněni zmrzlinou a jinými sladkostmi) rovnou na Tisovský vrch. Čas nás ale dost tlačil a tak jsme, Bohužel, nedošli ani na tuto rozhlednu. Jen jsme ji míjeli v lese.. Poslední vlak je přeci jen poslední vlak..

Na Tisové (té u Perninku) jsme se rozloučili se Sabinou, která s námi strávila celý den a pak jsme se lokálkou nechali unášet směr Karlovy Vary. Tam jsme opět přesedli na vlak do Sokolova a už jen v sedmi kusech jsme se vraceli domů.

Přestože jsme z plánovaných vyhlídek a rozhleden stihli málo, výprava byla podařená. Celou cestu vládla pohoda, klid a také nezbytná dobrá nálada kořeněná různými taškařicemi. Alespoň mají Kapky důvod zavítat sem znovu a místa, která jsme nestačili navštívit, si přijít prohlédnout. Navíc jsme byli pozváni Sabčou přímo do Potůčků. Tak třeba nám to ještě někdy vyjde.

Ušli jsme celkem 16,3 km a výškový profil si můžete prohlédnout na obrázku.

Kliknutím otevřete obrázek ve větším měřítku