Aktualizace stránek provedena ve čtvrtek 5. prosince 2019

Zprávy a zprávičky z akcí

Podzimní prázdninová výprava

Bude letos nějaká podzimní výprava? Zaznělo na jedné Klubovce v září. Nebylo nic dopředu naplánováno, tak jsme zkusili rychle rozhodit sítě a vrátila se nám nabídka od Jiřky (do této chvíle známé jen Matějovi), abychom přijeli do Mikulova. Taková dálka... Dal jsem tedy hlasovat o možnosti udělat jen příměstské podzimní prázdniny, nebo se vydat až do Mikulova. Trochu jsem si sám přál, abychom zůstali spíše v Sokolově, protože práce nad hlavu a dny volna by se opravdu hodila na dodělání restů. Jiřka však zatlačila (samozřejmě mírovou metodou), a tak se stalo, že jsme v sobotu ráno stáli na nádraží v Sokolově.


  Byla ještě osmá hodina a nějaká minuta a výstup z vlaku v Mikulově hlásil jízdní řád v 18:05! To bude cesta! Ale zvládli jsme to docela v pohodě, i když bez zpoždění vlaku by to samozřejmě vůbec nešlo, že?
  Po drobných peripetiích, například tou, že nás v Břeclavi nenechali počkat na nádraží v čekárně a to jen proto, že jsem měl s sebou děti! Opravdu. Děcka byla fajn, chovala se slušně a já se šel slušně zeptat, jestli by nám otevřeli čekárnu, že nám vlak jede až skoro za hodinu a půl. Paní mi odvětila, že ne, že ví, co dokážou děti. A že nás je 12 a v čekárně je jen 11 sedaček. A že dětem bude venku líp. Asertivně jsem pouze dvakrát nahlas přečetl její osobní číslo a odešel sdělit tuto novinu v klidu čekající skupince dětí. Naštěstí tohle byl jediný černý puntík celé naší akce.
  Skoro na čas vystupujeme z vlaku v Mikulově, ostatní se seznamují s Jiřinkou a už dostáváme první úkoly. Každý dostal popis kousku cesty do našeho dočasného azylu a mohli jsme vyrazit. Společnými silami jsme v pořádku po nějaké době stáli u dveří do zdejšího CVČ. Moc nás potěšilo chování místních obyvatel, kteří měli pořád tendenci nám pomáhat a radit, když jsme na jednotlivých stanovištích řešili, kudy dál. Dnes už jen vybalení, soukromé večeře a seznamovací hry. Před večerkou ještě informace k zítřejšímu programu a alou do pelíšků.
  Po výborné domácí snídani rychlé seznámení s okolím našeho působení a pak cesta autobusem za Věstonice do Pavlova. Cestou vidíme všude kolem vinohrady a také plošinky se sondami na podzemní přírodní zásobárny plynu - jak jsem se později dozvěděli od naší víkendové průvodkyně: Jiřky. Ta pro nás sehnala i volné vstupenky do Archeoparku a tak se vydáváme nejprve tam. Nejprve nezbytné focení u mamuta ve skutečné velikosti před vchodem vytvořeného z přírodních materiálů a pak se už rozhlížíme po velikém sále plném exponátů. Muzeum je opravdu překrásné, moc hezky a nápaditě uspořádané, plné interaktivních prvků. Myslím, že každý si tu najde své. Zkouknout musíme samozřejmě Věstonickou Venuši (i když jen kopii), ale také nádherný pravěký kel mamuta, do kterého jeden náš pravěký příbuzný vyryl překrásné ornamenty - zřejmě mapu.
  Z muzea se vydáváme na Dívčí hrady. Tedy musím říct: Fakt kopec! Včera nám Jiřka tvrdila, že u nás v Krušných horách jsou kopce a tady je to jedna velká placka. No šplhání na placku jsem si představoval úplně jinak, než tak, že ze mne poteče pot, jak z horského potůčku. A to nejen ze mne. :-) Ale stálo to za to. Nádherný výhled do okolí, vyslechli jsme si historii i legendu o Dívčích hradech a vydali se po skorohřebenovce na další vyhlídkový bod - na Sirotčí. Opět se dozvídáme něco o historii a dostáváme odborný výklad, kde co vidíme. Suprový výhled, nádherné okolí, prostě dokonalost sama. Na základnu přicházíme už za tmy, ale plni skvělých zážitků a dojmů z celého dne. Výborná a vydatná večeře, ale po dnešním dni se docela těšíme do spacáků.
  Pondělí nás probouzí trochu uplakané, ale naštěstí žádná pohroma, i když se i citelně ochladilo. My se však vydáváme na obhlídku Mikulova a přilehlého okolí. Nejprve míříme do jeskyně Turold přímo v Mikulově. Hezká jeskyňka a jak se dozvídáme, na rozdíl od jiných jeskyní suchá. Nikde nekape ze stropu voda a nešlapeme v blátíčku. Z výkladu se dozvídáme, že v minulosti se jeskyně nevyhnula vandalům, kteří ulámali většinu krápníků a dalších výzdob. Navíc poničili i stěny jeskyně nevhodnými nápisy a vrypy. Ale i tak si se zájmem prohlížíme zveřejněné prostory a také už sem tam obdivujeme netopýrky a vrápence, kteří se sem přilétli zazimovat. Visí nám těsně nad hlavou. Na zimu jich tu bývají stovky a proto se jeskyně na zimu zavírá, aby nebyli rušeni a nevyhánělo je teplo, které vychází z lidí.
  Po návštěvě jeskyně osidlujeme bufet, kde děláme paní pořádnou tržbu. Od občerstvení přes pití, polévky, sladkosti, až po minerály, horniny a další upomínkové předměty. Matýsek například kupuje několik měsíčních kamenů (aby je na základně ještě více rozmnožil... :-) Po svačince se vydáváme na Svatý kopeček. Procházíme křížovou cestu a opět se nám naskytne přenádherný výhled po okolí Mikulova. V dálce na obzoru dokonce vidíme i Dukovany. Ne, že by to bylo něco extra, ale je to důkaz velmi dobré viditelnosti. Na jedné straně si prohlížíme i Pálavu a cestu, po které jsme minulý den kráčely z Pavlova do Mikulova.
  Po obědě se skupinky vydávají po Mikulově plnit zapeklité otázky o tomto městě se společníky: mapou a fotografiemi Mikulova. Na jedné je dokonce pod zámkem vidět mořské pobřeží s palmami. Večer se rozhodujeme, že vzhledem k velmi zhoršenému počasí a docela rostoucí únavě vzdáváme zítřejší výpravu do Valtic a necháváme si na nějaké naše další příště.
  V úterý tedy vycházíme ještě na kostelní věž, míříme na zámek, abychom si prohlédli druhý největší sud v Evropě. Nicméně se musíme spokojit s exteriéry, protože zrovna dnes je zavírací den. Máme však za sebou hodinovou prohlídku hrobku Ditrichsteinů a ta také stála za návštěvu. Někteří jedinci se dokonce vedle rakví s pozůstatky bojí. :-)
  I přes studené počasí je v cukrárně s výbornou zmrzlinou teplo, a tak neodoláváme a pochutnáváme si na opravdu skvělé zmrzlině. Někteří si dávají citrónovou, další pak Toffife, Kinder bueno nebo Mozartovy koule s čokoládovou. Fakt mňamka!
  Večer vyhodnoceni, nezbytné pokyny na zítřek a hlavně hraní na kytaru a společné zpívání. Druhý den ráno brzké vstávání, úklid a skoro slzavé loučení. Čeká nás dlouhá a náročná cesta napříč republikou.
  Letošní podzimní výprava se opravdu vydařila! A to jako velký kritik a skeptik říkám zcela vážně a s čistým svědomím. Snad jako důkaz postačí i informace o tom, že večer zazněla naše oddílová hymna, která je pro nás velká vzácnost a často se stává, že ani při těch opravdu slavnostních chvílích pro ni není prostor a skutečně ta prímová atmosféra. Tentokrát však i “obyčejná” podzimní oddílová výprava se stala neobyčejnou a velmi, velmi povedenou a vzácnou.
  Na závěr bych chtěl poděkovat zejména Jiřince za přípravu naprosto úžasné akce, za zajištění volných vstupenek a slev, za perfektně zmáknuté stravování, za průvodcovské služby a vůbec opravdu za všechno. Ale samozřejmě obrovské díky patří i všem ´účastníkům, bez kterých by se akce vůbec nekonala a neměla tak skvělou atmosféru.

| Autor: Matěj | Vydáno dne 30. 10. 2019 | 132 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

Náhodný obrázek
Vánoční oddílová besídka - 11
Besídka 2009
zobrazení: 2005
známka: 0
Přihlášení / Registrace

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server