Jak jsem koledoval

Ahoj vši. Z naší letošní Velikrávy 2014 nevznikl žádný zápisek, žádný článek. Takže se nedozvíte, že jsme zamířili do Adršpašských a také do Teplických skal. Že jsme opět hledali čokoládová vajíčka a kolik jsme toho hráli.
Ale objevila se jedna slohová práce do školy. Napsal ji Quido a myslím, že na třeťáka, je úplně senzační. No posuďte sami...

Ve dvě hodiny jsme se sestřičkou a strejdou Vláďou vyrazili na velikrávu. Dorazili jsme večer, a cesta byla dost únavná, takže snad pochopíte, že jsme se umyli a šli spát. Víte, ono je i logické. Když dorazíte ráno, jste rozdováděný, ale dorazit večer, je to hrůza!! Chce se vám spát, zpíváte, a když už jste v posteli, tak se rozletí dveře a oznamuje se vám, že jste si zapomněli něco uklidit a tak dále. Konečně spíte v posteli a přemýšlíte nad tím, co budete zítra dělat. Ráno nás probudila kytara. Byl to Matěj, kdo na ni hrál. Oblékli jsme se a pomalu jsme kráčeli dolů po schodech sníst si snídani. Hned potom jsme šli s Myšákem, Pepčou, Buldou, Ondráškem a strejdou Vláďou na proutky. Proutků však nebylo mnoho a tak jsme řezali proutky i z jiných rostlin. Když jsme připochodovali na chatu, začali jsme s pletením. Až byly pomlázky hotové, schovali jsme je. Večer jsme hráli hru městečko Palermo. Potom jsme šli spát. Ráno bylo krásné. Rychle jsme s klukama běželi dolů vyšupat holky. Ty nám daly čokoládu. Potom jsme jeli domů, každý svou cestou.