Koukám, asi se toho nikdo neujme, tak holt opět budu muset já. Sice mne napadá hodně myšlenek, ale statečně se bráním… :o) Mám na jazyku i nějakou tu vtipnou hlášku, ale přiznám se, že nemám moc chuť se rozepisovat. Je středa pozdě večer, skoro čtvrtek a musím jít také do světa snů a pohody. Popíši tedy naši Podzimní prázdninovou výpravu jen stručně a věcně… :o)
Tož tak se stalo. Jako obvykle jsem do poslední chvíle nevěděl kdo vlastně jede a kolik nás tedy celkem bude. Vyklubalo se z toho nevědomí hnedle knedle 18 dětiček a nějakej ten dospěláček. Konkrétně já (Guvernér Matěj Filipi), Hood
(Debele), Mischel (Ňaňaňaňaňám), Cipísek (Rimr), Žabikuk, Mirča (Igrůša) a Honza (Tvaroh Skean). Cesta do Poverl moc zajímavá. Sice bych rád přešel mlčky, ale zmíním se o ukradeném kletru Pepči, půjčovaných spacácích a skorem zapomenutém vystoupení z vlaku. Jinak nic zvláštního. Škola moc pěkná, ve třídách jsme dali lavice na stranu, aby nám nepřekážely a ustlali si a zalehli ke spánku spravedlivému. Myslím, že si někteří mohli odpustit ten večerně noční ryk, házení botou a schovkou spodního prádla…
Ve čtvrtek jsme mířili, zamířili a došli do Ústecké ZOO. Zde jsme strávili většinu dne. Lachtani, vorvani, paviáni, hadi, sloni a děti. No a také plno jiných zvířat jsme viděli. Klouzali se na skluzavce, padali na cestě, kutáleli se a váleli sudy. Pak přemýšleli, co řekneme doma, které zvíře nám to rozkousalo bundu… Večer návštěva bazénu s vodou teplejší, než si napouštím do vany. Druhá noc proběhla více v klidu.
Pátek. Tak nějak jsme se nedokázali hnout, pohnout, zvednout včas z postelí a tak jsme to svedli na odpočinkový den. Po obědě (který nebyl v plánu, ale uďáli jsme naprosto senzační poléfku) jsme vyrazili na obhlídku terénu a okolí a začali šlapat na nejvyšší kopc, který jsme viděli v blízkosti. Hood sice navrhoval, že bychom se mohli vydat na tu krásnou rozhlednu, co je televizní vysílač Buková Hora, ale naštěstí jsem ho ukecal, že někteří mají nízké boty a Labe by asi nepřebrodili. Tož jsme šli, šli, šli, upíři kousali (to byla hra), někteří to kazili a u toho jsme se unavili. Nevím, co bylo dál, protože jsem se odpojil, abych si šel hrát na kuchaře. Vím jen, že někdo opět pokazil jednu naprosto úžasnou hru, kterou jsme pak dohrávali ve škole. Nejdřív jsem si živé vody nevšiml a dostal jsem se znovu k tomu dědkovi, pak jsem ji vypil a to mne omráčilo a probral jsem se zase na začátku lesa. Ale nakonec jsem ten poklad našel…
Sobota. Vstáváme moc brzy. Rychle se nasnídat a vydat k vlaku. Tím jsme dojeli do Děčína a odtud busem pod Sněžník. Nějaká ta hodinka cesty a mohli jsme se dívat do okolí z rozhledny. Zde jsme se rozdělili. Ty slabší (měkkčí) povahy šli zpátky do Děčína, kde navštívili aquapark a my ostatní jsme zamířili do Tiských skal. Nádhera, úžasné, pěkné. Mně osobně se nejvíce líbilo to, že jsem dokázal ukecat paní, co prodávala vstupenky. Od doby, kdy nám Šmejd škodí musím přeci jen hodně šetřit. Dal jsem si předsevzetí, že to usmlouvám na polovinu, cíl vcelku dosažitelný, ale splnil jsem na 200%. Neplatili jsme totiž vůbec! :o) No paráda…
Prošli jsme tedy skály a uháněli na autobus, který nás zavezl do Ústí. Odtud vlakem opět do Poverl. My, co jsme nebyli v aqvaparku jsme dnešní den zakončili opět v bazénu ve škole, kde jsme se pořádně vydováděli a skvěle se prohřáli. Byla před námi poslední noc.
Neděle. Den odjezdu, takže klasika. Uklízení, šůrování, svačiny, odpadky, svačiny a zapomenuté svačiny, zapomenutí členové, zašití členové, opět zapomenuté svačiny a tak. Na vlak jdeme vcelku v pohodě, klidně a stíháme s přehledem. Je to zvláštní, tohle se nám nestává. V Ústí se loučíme ve vlaku s Hoodem a Mischel a na nádraží s Cipískem. Čekáme necelou hodinu na vlak, aby nám mohl ještě vynadat nějaký pracovník z nádraží, že jezdíme po schodech a přivoláváme výtah. Ve vlaku nám sice vynadala jedna paní, ale její slovník byl tak nevybíraví, že jsem si z toho nic nedělal. Stejně jako z nepříjemné paní průvodčí, která vyloženě prudila. No nakonec jsme všechno zvládlia v plném počtu a zdrávi vystupujeme v Sokolově.
Tak asi tak stručně popis z Podzimní prázdninové výpravy. A jestli k tomu nenapíšete alespoň 10 komentářů, tak už ani já příště nic psát nebudu. Howk. :-)
