Babylon jinýma očima

Doplnění k Žabikukovu deníčku

Tato zpráva je pouze doplněním Žabikukova deníčku, jak bylo napsáno, den, který byl vyhrazen pro Liberecký Babylon strávila ještě se dvěma zvířátky doma v divočině. S tou bandou zvířátek utržených z řetězů jsme se totiž celý den potýkali já, Beny, Mirča a samo, že se ukázal i Matěj. Moooc brzy jsme vstávali, říkáte si: „dospím ve vlaku“….Nedospíte!! přestupy jsme zvládly a cestu do centra také. Tam jsme museli čekat na Matěje, no a zkuste udržet 24 zvířátek, které dlouho nikdo nikam nevyvez…zvlášť, když některá jsou větší než vy! Dočkali jsme se! Dostali instrukce a po jednom se tlačili turniketem k bazénu…..
  Ten byl sqělý! Vířivky (jen tam mi bylo teplo), sauny a samozřejmě tobogááányyyy! Já jako vždy neodolala pokušení všechna zvířátka dokola přepočítávat, jestli vidím všechny hlavy nad hladinou. V jednu chvíli jsem zahlédla o hlavu navíc, ta byla Matějova a když se nad tím zamyslím, moc vidět nebyla…. Přece proč se nezbavit svého hlavního dozorčího, že? Ke konci jsem i já byla přemluvena zkusit tobogány a hlavně trychtýř…..to bylo strachu a rad…žádnými jsem se neřídila, jezdilo se moc fajn, dokonce mě to bavilo, ale když jsme se rozhodli jet poslední jízdu, protože byl čas odchodu moc se to rozjelo…a jak se brzdí v tobogánu? Opřít se rukama do stran (prosím nezkoušet)! Byly z toho pěkné puchejře..no a ještě boule na hlavě. Po asi stém přepočítání jsme byli vši a šli jsme se převléknout abychom, mohli vyrazit do další části Babylonu – IQ parku. Ovšem předtím, jsme se museli posilnit obídkem, na který se někteří těšili více než na aqvapark a to ostatní.
  V IQparku bylo zajímavostí! Jen pro mě stejné jako Techmánia – nerozumím tomu. Chvíli jsme se nemohli shodnout, jestli Matěj řek, ať na něj čekáme nebo jdeme dovnitř….čekali jsme…dlouho….šli jsme dovnitř…..dokonce i labyrinty jsme stihli opuštění……a pak jsme skoro, skoro šli do LunaParku…..našel nás! Do LunaParku jsme tedy vyrazili kompletní. Byla tam autíčka, malá lezecká stěna, trampolíny, prolézačky, skákající býk………. a kantýna s lavičkami. Na většinu atrakcí jsem byla stará, těžká, nebo si na nich roztrhla kalhoty, takže jsem se uchýlila na lavičky, odkud jsem mohla dál pokračovat ve své počítací mánii. Když dorazila Mirča, celá červená mi ukazovala, jak si natrhla kalhoty..docela sranda…už jsme byly dvě.
  Mirča odběhla a já zase začala počítat…..asi u 4. kola Simča – Mik – Myšák – Káťa – Turbomišák – Gufi – Kačemqua – Verča – Ivetka – Zondra – Ládík – Golem – skřítek – Kubula – Žába – Ropucha – Kristýna – Naty – Natali – Baravy – Péťa – Křeček – Filípek – Marťan jsem usla….. asi už nevydržím tolik, co ty děti. Probudili mě a jelo se zpět do Lípy.
  Přestupy pro nás byli poněkud náročnější, kromě Mišáka, Gufiho a Křečka jsme s sebou neměli pořádné chlapy a ty malé ospaly jsme málem kopat museli, aby z toho vlaku vylezli. Cesta byla dlouhá, hodinové zpoždění jsme měli, pan staniční v Benešově nad Ploučnící byl tak hodný a otevřel nám čekárnu a telefon se u něj netrh, jak telefonoval do všech koutů země, ať těm chudinkám dětem ospalejm pošlou vlak. Přijel, jeli s námi jak s ukradenýma a byli jsme v Lípě ještě docala brzy.. něco okolo půl jedné. Ty slabší kousky z nás Matěj vozil autem domů a pár statečných, otrlých jedinců došlo po svých až do pelíšku…… Byl to velmi náročný, ale krásný den! Dobrou noc