Velikráva 2012
Autor: Matěj <matej.radar(at)centrum.cz>, Téma: Zprávy a zprávičky z akcí, Vydáno dne: 10. 04. 2012
Do Nového Boru nás přilákal hlavně neobsazený termín domu dětí a mládeže Smetánka a také oblast, kde se nachází a je možno provádět nespočet aktivit. Opět jsem hledal místo, kde jsme ještě nikdy nebyli a přitom místo bylo patřičně atraktivní. Jo, a aby to nebylo na druhém konci republiky (kvůli času přesunu a penězům), ale jen třeba v půlce. :o)
Jako obvykle jsme před Velikonocemi odjížděli už ve čtvrtek dopoledne ze Sokolova. Vlakem do Ústí nad Labem (sem s námi cestovala i Barava), pak ještě přesedání v České Lípě a po dalších 15 minutách jsme vystoupili na nádraží v Novém Boru, kde na nás už čekala Mischel. Najít DDM nebylo těžké (a také prima, že opět blízko nádraží), takže za chviličku jsme už byli ubytovaní v krásném DDM s názvem Smetánka.
Šli jsme nakoupit většinu zásob a přitom objevili naprosto úžasnou pekárnu, kde na nás číhaly pekelné nástroje zvané kobliha s nugátem a mandličkami, čokoládový dortík, vanilková kapsa a další zákeřné kalorie. :o) A nutno říci, že jsme v tomto nelehkém boji podlehli… :o) No bylo to naprosto úžasné… Mňam! Ale zvládli jsme i nakoupit suroviny na jídla a svačiny na nejbližší dny. Večer jsme zakončili drobnými (i seznamovacími) hrami. Večerka pozdnější, ale na tři noční můry, které kolem půlnoci ještě vylezli a do téměř ranních hodin hráli bang, většina z nás neměla… :o)
V pátek jsme se vydali směrem Sloup v Čechách. Měli jsme kromě jiného domluvenu i návštěvu lanového centra, kam jsme se moc těšili. Bohužel komunikační technika selhala a my jsme o tuto zábavu přišli. Ale jak jsme s Mischel prohlásili: Asi to tak mělo být. Prostě vyšší moc nechtěla, abychom lanové centrum navštívili… Náhradou za to jsme si prošli nádherné prostoty skalního hradu ve Sloupu v Čechách, přečetli si něco o jeho historii a probloudili uličkami a skalními průduchy v celé stavbě. Některé velmi zaujal úryvek z knihy jistě „velmi prokletého básníka“. :o) Zamířili jsme tedy okruhem Bílé paní a nečekaně se ocitli i u nově postavené rozhledny. Sama rozhledna byla sice zavřená, ale i pohled z její blízkosti stál za to. I cestou zpět jsme si zahráli desítku a vypadalo to, že „Trojka“ už pomalu začíná chápat této hry… :o)
Sobota byla ve znamení brzkého vstávání. (Na Kapku naprosto nevídaná záležitost.) Mířili jsme do Liberce. Ale tentokrát ne za nástrahami Babylonu, ale nejprve ZOO a pak botanické zahrady. Byla dost velká kosa (rozuměj jako zima), ale ošetřovatelé byli naštěstí nekompromisní a své svěřence: zvířátka vyhnali ven. Takže jsem se mohli podívat do očí tygra bílého, pokochat se žirafím stádečkem, popovídat si se slonem, nebo udělat pár opiček na opičky. A zvlášť s některými členy si opy měli co „vykládat“, sdělit, že holky? :o)
Naprosto úžasná byla návštěva botanické zahrady. No nejde moc popisovat, člověk by tam měl zajít. Tedy pokud to není alergik na rostliny jako Myšák, který ale stejně nakonec přišel za námi. A kromě rostlin z celé naší planety (a i těch již vyhynulých) je možno zde vidět i pavilon akvárií, kde se můžete seznámit třeba s Nemem, nebo rybou, která má místo žáber koráli a z těla jí čouhají i končetiny… :o) Jo a hlavně tam bylo krásně teplíčko. Zvláště třeba v africké části, nebo saharské mezi kaktusy.
Elektrikou, šalinou, tramvají, nebo jak tomu říkají v Liberci, jsme se přesunuli do Horního Hanychova a odtud kabinkovou lanovkou na Ještěd. Měli jsme nejprve štěstí, protože na chvilku vykouklo sluníčko a my se mohli i vyfotit i podívat se pěkně po okolí, ale pak také smůlu, když jsme se marně dobývali do lanovky na cestu zpět v 17:30. Paní ve spodní stanici nám řekla, že pokud nás bude alespoň 15 (a 15 bylo jen Kapek…), tak lanovka pojede i v půl šesté. To by ale musel někdo přijít… Grrr… Takže jsme dolů sjížděli s půlhodinovým zpožděním až v 18:00 hodin a to už jsme nestíhali vlak zpátky. Zvolili jsme tedy na cestování zpět autobus a naštěstí jel ještě jeden přímý spoj. Dobu, než odjížděl, jsme ještě vyplnili návštěvou jakéhosi obchodního centra a plněním žaludků. Po náročném dni většina lidí po večeři volila jediný program, a to zalézání do spacáků a spaní. :o)
Neděle poklidná. Odpočinkový program s drobnou vycházkou po okolí. Hráli jsme hry v budově. Pekly se řízky a šťouchala bramborová kaše. Malovali jsme vajlónky, hráli Noemovu archu a lékárničku a také hledali v bludišti písmen ten správný úkol. Otrlejší vydrželi ještě do velmi pozdního večera posedět a zazpívat si s kytarou (ta ale nezpívala). A nakonec už jen spánek…
V pondělní ráno nás probudilo sluníčko a modrá obloha. (To počasí si dělá snad legraci – no jo, vlastně apríl…) K snídani velikonoční bochánky a mléko od kravičky, co snědla čokoládu. Než holky udělaly svačiny, stihlo se tak nějak uklidit. Tradicí je sběr čokoládových vajíček, a tak ani letos nesměla tato aktivita chybět. Pak hned začala šupačka. V zápětí se ale proměnila i v jedno krvavé koleno. Ale bralo to statečně. Odnesly to i kalhoty, ale jsou i horší věci. Po krátké pauze tedy šupačka ještě pokračovala. Přeci nenecháme holky uschnout… :o)
Pomlázkou dostala a paní uklizečka, která přišla DDM převzít. Byla s úklidem spokojená, jen nám říkala, ať už toho uklízení necháme, že by byla bez práce. :o) Přišla s takovým srandovním (pardon, legračním) pejskem. Bulda říkal, že je to jeho dvojník… :o) Takže jsme se tak nějak rozloučili (nejprve s Mischel) a pak i my s DDM a zamířili jsme na nádraží. Cesta skoro v pohodě (jelo trochu více lidí ve vlacích), v Ústí jsme zase nabrali Baravu a ve zdraví jsme se po páté hodině rozloučili i mezi sebou v Sokolově na nádraží.
Dle zápisků v cancu doufám, že se vám Velikráva opravdu líbila a i já se těším na další oddílovou výpravu.
