Sběr jahod 2010
Autor: Mischel <>, Téma: Zprávy a zprávičky z akcí, Vydáno dne: 07. 02. 2010„Jedeš na jahody?“ ptají se mě děti… “Na co?“, absolutně nechápu… jahody? Teď v zimě? Matěji, co to je?? – „Neznáš? Uvidíš!“
V sobotu ráno jsme se tedy vydali vláčkem ke dvanácti měsíčkům na jahody. Po několika hodinách chůze v příšerném mrazu jsem usoudila, že jde pouze o výlet pro pobavení a popovídání si, protože jahody pořád nikde a přesto se všichni moc dobře bavili… Hlavně díky hře s fazolemi (hups, to jsem neměla říkat), kde byla zakázaná slova a kdo některé z nich řekl, musel tomu, kdo ho slyšel jako první odevzdat fazoli, kterých měl na začátku 25. Když byla zakázaná pouze slova „fazole“ a „dej“, tak se skoro nic nedělo, ovšem při přidání slov „ne“ a „jo“ začalo přituhovat… My, co máme ve slovníku jako nejčastější slovo „ty jo“ jsme to pěkně odskákali… a dokonce ty vynalézavé zlaté dětičky uměli ušít pěknou boudu, když se zeptali na něco, na co jste automaticky odpovídali ne. Je dnes neděle? Chodíš se Zondrou? Bude v pondělí klubovka?...
No ale zpět ke smyslu výpravy... Když mi Matěj, Mates a Hood oznámili, že si s dětmi máme hrát a oni jdou připravit jahody, začalo mi v hlavě šrotovat, co to teda bude.
Dorazili jsme na místo určení a Matěj nám dal instrukce a rady, těch bylo moc užitečné se držet. Budeme prý běhat po lese a sbírat jahody, vždy můžeme donést jen jednu ke svému košíku či batohu a pak se vrátit pro další, v případě písknutí si jich můžeme donést víc. A já pořád co ty jahody budou... Další rada byla, nesbírat hned první jahodu, na kterou narazíte, v zadní části lesa, totiž určitě rostou větší, tam totiž nikdo nechodí, tak mají čas tam vyrůst :o)
A můžete vyrazit! Tak jsem se šourala k lesu a pořád byla rozhodnutá, že se podívám, jak ty jahody teda vypadají, projdu si celý vyznačený prostor a půjdu zase zpátky... přece nebudu dětem brát jahody... Jak tak jdu, tak potkávám jahodové lízátko... “
Jó, tak lízátka, co vypadají jako jahoda to budou!“ Jdu dál a potkávám jahodovou sušenku, müsli tyčinku, jahůdky bonbónky, jahodový džusík... a pořád větší dobroty, celý balíček jahůdkových perníčků... až jsem našla marschmalow bonbóny... V tu chvíli jsem byla rozhodnutá hrát s dětmi a odnést si je k batohu. To jsou nejlepčí bonbóny na světě a oni to všichni věděli. 
To mi jako úlovek stačí. Jenže jsem zjistila, že tam takových jahod roste víc... no nic, mám ty děti ráda, ale když jde o marschmalow... Jdu si pro ně! Našla jsem další. Dokonce jsme se o jedny skoro poprali s Mikem. Konečné skóre bylo já 3 a Mik 2 pytlíky. Ovšem košíky dětí doslova přetékaly různými jahodovými dobrotami. Vše, co v obchodě najdete jahodového tam bylo... dokonce kefír! A pro vítěze s největším počtem nasbíraných jahod čekala lahev jahodových rychlých špuntů! Udělali jsme pár fotek s našimi úlovky a vyrazili na cestu zpět. To jsme se několikrát po cestě sklouzli a přišli o všechny fazole. Nasedli jsme na vláček a jeli zase domů. Byla to opravdu krásná výprava, takováhle hra, to by mě nikdy nenapadlo... Fakt úžasný nápad!